Ústavní soud, Brno, TZ 74/2015

1.9.2015

I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Ludvík David) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatelů a zrušil rozsudek Nejvyššího soudu, neboť jím bylo porušeno základní právo stěžovatelů na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Předmětem řízení před obecnými soudy byla žaloba o náhradu škody, které se stěžovatelé domáhali po nemocnici jako náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s celodenní péči o nezletilého syna, který je těžce zdravotně postižen z důvodu chybně vedeného porodu (jedná se o kvadruplegii). Náhrada nákladů byla požadována za období dvou let. Poté, co prvostupňový i odvolací soud nárok stěžovatelů uznaly, Nejvyšší soud k dovolání nemocnice rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení se závazným právním názorem. Městský soud v Praze poté žalobu zamítl a dovolání stěžovatelů bylo ústavní stížností napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu zamítnuto. Nejvyšší soud přitom v odůvodnění odkázal na svoje dřívější rozhodnutí, podle kterého § 449 odst. 1 občanského zákoníku (zák. č. 40/1964 Sb., účinný do 31. 12. 2013) zakládá nárok na náhradu nákladů léčení, jejichž účelem je obnovení zdraví nebo alespoň zlepšení zdravotního stavu poškozeného po úrazu, nikoliv nákladů, byť skutečně vynaložených, na zajištění pomoci při životních úkonech poškozeného. Úkony, které pro poškozeného vykonává jiná osoba, jsou pod ustanovení § 449 podřaditelné, jen jde-li o náklady spojené s léčení poškozeného a odškodnění jiných nákladů spojených s péčí o poškozeného a jeho domácnost platná občanskoprávní úprava neumožňuje.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná, neboť Nejvyšší soud neprovedl legitimní výklad právní úpravy, pokud pod ust. § 449 odst. 1 občanského zákoníku nepodřadil i náklady na péči o osobu poškozeného a jeho domácnost, tedy náklady, které byly vynaloženy osobami blízkými osobní péčí o poškozeného, který samostatně není schopen vykonávat ani úkony základní obsluhy.

Ustanovení § 449 odst. 1 a odst. 3 občanského zákoníku je nutno v zájmu ústavní konformity vykládat širším způsobem. Pojmem „léčení“ se pro legitimní výklad práva a nároku na náhradu nákladů v souvislosti s léčením poškozené osoby rozumí nejen obnovení nebo zlepšení zdravotního stavu poškozeného, ale i stabilita zdraví poškozeného. Bez péče o poškozenou osobu by mohlo nastat zhoršení zdraví nebo i ztráta života. Není žádoucí, aby na osoby blízké bylo přeneseno břemeno v neúměrném rozsahu a škůdce by tak byl zcela osvobozen od povinnosti nahradit náklady péče o poškozeného rodinou poškozeného. Je na zákonných zástupcích zvolit způsob péče o poškozeného, tj. osobní výkony, nebo vynakládání peněžních prostředků na profesionální ošetřovatele apod., protože pokud by osoby blízké osobně pečovaly o poškozeného bez nároku na náhradu, bylo by to často nepřiměřeným břemenem. Osoby blízké jsou oprávněny požadovat za osobní péči o poškozeného náhradu v rozsahu částky, kterou by poškozená osoba zaplatila za odbornou pečovatelskou péči.

Ústavní soud dodává, že nový občanský zákoník (zák. č. 89/2012 Sb.) v případě nákladů vynaložených na péči o poškozeného poskytuje významnou ochranu. V ustanovení § 2960 se uvádí, že mají být nahrazovány účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného a s péčí o osobu nebo domácnost poškozeného, což lépe vystihuje nárok osob blízkých na náhradu. Náklady se hradí tomu, kdo je vynaložil. Nová právní úprava sice nemůže být aplikována na nyní projednávanou věci, nicméně soudy musí vykládat právo ústavně konformně a v souladu s legitimním očekáváním účastníků řízení, k čemuž v tomto případě nedošlo. V dalším řízení bude úlohou obecných soudů stanovit odpovídající náhradu nákladů spojených s léčením a to s ohledem na principy, vyslovené v nálezu Ústavního soudu.

Sp. zn. I. ÚS 870/14

Zdroj: Ústavní soud ČR